Chtějí na Šumavě zatáhnout zelenou oponu?

Typický příklad jednání za zavřenými dveřmi, na které jsou šumavští ochranáři zvyklí, byla příprava dlouho utajovaného dokumentu Prohlášení Národního parku Šumava a Národního parku Bavorský les o vytvoření společného jádrového území 13 900 ha, tzv. Divokého srdce Evropy. Prohlášení mělo být tajně podepsáno 13.3. v Železné Rudě, mělo tam být přizváno jen pár novinářů a pouze čtyři obce, jejichž území se bezzásahová jádrová zóna dotýká. Předložení textu Dohody jim však bylo před podpisem odmítnuto. Starostové šumavských obcí získali text prohlášení až na základě důrazné žádosti předsedy Rady parku Dr.Stráského jeden den před připravovaným podpisem. Po negativní reakci obcí, hejtmanů a místně příslušných senátorů nakonec prohlášení podepsáno nebylo. Správa parku se hájí, že tento dokument byl vytvořen jen proto, aby mohla být otevřena sedmnáct let požadovaná turistická stezka na hraniční přechod Modrý sloup u Modravy a další dva přechody mezi oběma parky. Ale tak to prostě není. Správa parku informovala pracovní skupinu pro Schengenskou problematiku jen velmi stručně o záměru, že správy obou parků hodlají vytvořit mezi oběma parky 10 000 ha velké společné jádrové území. Také se tomu říkalo zóna divočiny s omezenou přístupností. Ale starostové nevěděli vůbec nic o tom, že tato zóna má být v nejbližší době vyhlášena oficiálním mezistátním aktem. Že má mít výměru skoro 14 000 ha. A že má být kompenzací za otevření tří turistických přeshraničních cest. Šumavští starostové, hejtmani a senátoři nedostali žádné informace o tom, že má jít o oficiálně, mezinárodním memorandem vyhlašovanou oblast, která bude sloužit k dalšímu posílení ochranářského dohledu nad celým příhraničním regionem mezi Kvildou, Modravou a Prášily. To, že memorandum by mohlo později sloužit k omezení přístupu turistů do 14 000 ha oblasti, je celkem logické.

V době, kdy Schengen na Šumavě ještě zdaleka není vyřešen, přišla Správa NP a CHKO Šumava s dalším záměrem. Chce radikálně nejen omezit, ale přes větší část letních prázdnin zcela zakázat splouvání horního toku Teplé Vltavy od Soumarského mostu k Pěkné. O záměru omezení je principielně možné diskutovat, proti nějakému omezení masivní vodácké turistiky na území národního parku nejsou ani šumavské obce. Problém tkví někde jinde: to, co je obvykle věc dlouhodobého vyjednávání, chce šumavský park stihnout v šibeničních lhůtách, aniž by se obce a podnikatelé na změnu současného stavu stačily připravit.

Jako šumavští senátoři bychom rádi položili Správě parku několik otázek: proč jsou turistické přechody mezi oběma parky chápány jako zlo? Proč se tu stále šermuje slovy o zákazech vstupu, o případných výjimkách? Proč je trasa vedoucí k hraničnímu přechodu Modrý sloup plánována oklikou, i když od Březníku u Modravy vede přímá cesta Luzenským údolím? Není to snad proto, aby tato oklika znemožnila přístup všem obyčejným turistům kromě hrstky mimořádně fyzicky zdatných? Jak je možné, že Správa NPŠ chce vést turisty najednou do oblasti výskytu tetřeva, když sama předtím deklarovala, že tetřev hlušec je hlavním důvodem zákazu vstupu? Proč v době po Schengenu a po přístupu České republiky do Evropské unie se musí český občan dožadovat u Správy NPŠ a CHKO Šumava, aby mu umožnila jít do míst, do kterých německý občan může chodit zcela volně po mnohem hustší síti turistických cest? Proč Správa NP a CHKO Šumava vytrvale odmítá pustit českého turistu po asfaltové cestě na Roklanskou hájenku, na Medvědí horu, kam sama vodila delegace, aby jim ukázala zajímavou přírodu? Český turista snad nemá právo zajímavou přírodu spatřit? Proč nemůže projít po široké cestě Střelecký průsek? Proč se má zavírat hraniční chodník mezi oběma parky v době, kdy se drtivá většina českých turistů na něj ještě neměla šanci dostat? Proč Správy obou parků tolerují, že český turista, který se chce dostat do navazujícího Národního parku Bavorský les, musí sednout do auta a objíždět desítky kilometrů přes české a německé území a tím ničí přírodu mnohem víc než turisté, kteří by mohli skrze zakázanou lokalitu pěšky procházet? Proč se jako argument omezující splouvání Vltavy objevila poprvé ochrana perlorodky říční ve Vltavě, to její existenci předchozí čtyři studie nezaznamenaly?

Musíme se tedy naléhavě ptát, o co na Šumavě skutečně jde? Jde o hájení skupinového zájmu několika lidí, kteří ve jménu neporušené přírody a umělé divočiny chtějí na Šumavě zatáhnout novou, zelenou oponu? Jde tu skutečně o tetřeva a perlorodku, nebo o zájmy úzké ochranářské elity? Věc ochrany přírody si musí umět získat veřejnost na svou stranu, protože ochrana přírody v národním parku není záležitostí elit, ale národa. A to se šumavským ochranářům zatím vůbec nedaří.

Jiřina Rippelová (ČSSD), Tomáš Jirsa (ODS), senátoři na Šumavě

Deník 4. dubna 2008