- Takovou Šumavu chceme?
- Je kůrovec trojským koněm?
- Média pomáhají extrémistům
- Šumava umírá a volá o pomoc
- Několik slov k vědeckým objevům na Šumavě
- Mediální bitva o budoucnost Šumavy
- Koloběžka
- Kauza Entropa by neměla skončit omluvou Evropě
- Jaká je cena za vládu se zelenými?
- Bramboračka, bramboračka a zase bramboračka...
- Šumava suchá, vykácená nebo zelená?
- Co hájí ruští mírotvorci? Ruské zájmy
- Šumavský park odepsal staleté lesy
- Neodepisujme srdce Šumavy
- Sedm otázek pro vedení Národního parku Šumava
- Češi v Srbsku si po staletí udržují zvyky, jazyk a kulturu
- Přemnožený kůrovec na Šumavě způsobuje škody také za hranicemi
- Aktuální stav na Šumavě
- Komplikovaná cesta Turecka do Evropské unie
- Vztah Gruzie a Ruska
- Švédský hrdina, který zachránil za války 15 tisíc Židů před smrtí, zahynul později v sovětském zajetí
- Pohled na situaci v Srbsku
- Chtějí na Šumavě zatáhnout zelenou oponu?
- Vánoční
- Zima na Lipně
- Sousedé a tetičky Baráčníci
- Využijme vstupu do Schengenského prostoru a propojme Bavorský a Šumavský národní park
- Složité cesty spravedlnosti v Kosovu
- Šumava zas a znova
- Čemu může prospět souhlas s radarem
- Co s tetřevem na Šumavě? Nechat ho v klidu
- Obrana starostů šumavských obcí
- Albánie jako zamyšlení o globálním světě
- Několik úvah o symbolice nových hlubockých zvonů
- Asie, Uzbekistán – na vlastní oči
- Na návštěvě v Srbsku
- Rumunsko – několik poznámek
- Podněstří – černá díra Evropy
- Kosovo jako problém na desítky let.
- Jugoslávie anebo Srbsko a Černá Hora?
- Chvála globalizace
- Gruzie – život mezi Evropou a Asií
- Černá Hora na cestě k nezávislosti ?
- Samostatnost Černé Hory není až tak dobrá zpráva
- Situace v Čečensku se bohužel nezlepšuje
- Jak dál s výcvikovým prostorem Boletice?
- Černobylská oblast šestnáct let po tragedii
- Ázerbajdžan
- Arménská genocida
- Arménie
- Jak jsem potkal Aluminiovou královnu
- Neschovávejte se za UNESCO
- Odvrácená tvář Afriky
- Šumava potřebuje dohodu, kompromis a také koncepci
- Cenné lesy je třeba uchovat a také zlepšit jejich stav
- Za československými legionáři na Sibiři
- Rusko, Krasnojarsk
- Situace Maďarska nechť je nám výzvou
- Pravda a mýty o státu Izrael
- Dlouhodobé změny klimatu a politika spolu souvisejí
- Ve většině zemí světa se žije mnohem hůř
- Šumavě klinká umíráček
- Podpořme demokracii v Rusku
- Zachraňme Šumavu - evropský klenot
- Kůrovec útočí
- Kůrovec nesmí ničit lesy na Šumavě
- Uznání Kosova nás v očích Srbů velmi poškodilo
Černá Hora na cestě k nezávislosti ?
Nebo k dalšímu krveprolití na Balkáně?
Černá Hora se svými 700tisíci obyvateli (hlavní město Podgorica, dříve Titograd) je federální částí Jugoslávské republiky. Tak je to alespoň zakotveno jak v jugoslávské, tak v černohorské ústavě. Opravdu ale Černá Hora nemá s Jugoslávskou federací nic společného. Téměř naprosté osamostatnění probíhalo v posledních letech jako součást opozičních postojů vlády Černé Hory proti miloševičovu režimu v Bělehradě. Avšak ani po změně politiky Bělehradu s nástupem Koštunici se separační trend v Černé Hoře nezastavil. Naopak.
Západoevropské země, které dříve postoje černohorského prezidenta Djukanoviče podporovaly jsou dnes z jeho politiky velmi rozpačité.Černá Hora například na svém území jako platidlo zcela zrušila jugoslávský dinár a zcela oficiálně zavedla německou marku. Černohorská vláda s ohledem na posílení turistiky zrušila víza pro všechny země světa. Tento zcela bezprecedentní krok působí řadu problémů : vstupujete-li do Černé Hory od pobřeží, nikdo se vás na víza neptá. Ale překročíte-li pak vnitrostátní hranici do Srbska (opět bez jakékoli kontroly) stanete se cizincem na území Jugoslávie bez víza (přísně požadovaného tamními orgány). Společné pro federaci je tak snad pouze kontrola letů na vnitrostátní lince Podgorica-Bělehrad.Celý svět s obavami hleděl na předčasné parlamentní volby v Černé Hoře a na její osamostatňující se tendence. Proto také do Podgorice přijelo na dvě stě padesát zahraničních pozorovatelů a stovky novinářů z celého světa. Černohorský prezident (a lídr nejsilnější strany) Djukanovič totiž před volbami prohlásil, že vyhraje-li volby (což se očekávalo) vyhlásí referendum o nezávislosti Černé Hory. Vzhledem k tomu, že celé poslední desetiletí probíhalo dělení bývalé Jugoslávie v krveprolití, obavy zbytku Evropy jsou na místě. Nehledě na to, že by odtržení Černé Hory bylo podle některých politologů následováno odtržením Kosova a třeba i oblasti Vojvodiny se všemi důsledky. A samostatná Česná Hora by se těžko bránila separačním snahám albánských menšin (byť černohorští Albánci ujišťují, že nejsou bojovní, ale „plážoví“).Jako nezúčastnění pozorovatelé na jedné straně (srdcem) souhlasíte s deklarovanou touhou po osamostatnění. Na druhé straně si však uvědomujete (rozumem) že další dělení Balkánu na stotisícové státečky není v Evropě opačných tendencí možné. Tenhle budoucí stát o polovinu menší než obyvatelstvo Prahy má třicet politických stran, pět koalic a žije pouze díky masivní finanční a potravinové pomoci Západu.Volby byly spíše samy o sobě referendum mezi dvěma politickými bloky : Za vítězství Černé Hory (osamostatnění) a za společnou Jugoslávii. I účast přesahující 80% voličů svědčila o důležitosti těchto voleb, které proběhly podle OBSE a Rady Evropy opravdu demokraticky a bezproblémově. Ukázaly však naprostou rozdělenost černohorského národa a pasti, do kterých se vítězné uskupení dostalo. Obě hlavní strany získaly téměř stejný počet hlasů (43:41% pro separatisty), celkově získaly strany pro samostatnost Černé Hory 57% a projugoslávské strany 43% hlasů. To znamená, že prezident Djukanovič nejen nebude moci změnit ústavu (nemá dvoutřetinovou většinu v Parlamentu), ale nebude možná ani schopen vypsat úspěšné referendum, protože to může být úspěšné pouze tehdy, zúčastní-li se ho více než 50% všech voličů. Opoziční projugoslávské strany si rychle spočítaly, že 57% (pro samostatnost hlasujících) voličů při 80ti procentní účasti nedává nadpoloviční většinu z 440 tisíc černohorských voličů a již vyhlásili bojkot referenda. Osamostatňovací tendence považují všichni analytici v současné době za vysoký hazard.My Češi (dva senátoři, dva poslanci a já starosta) jsme v současné Černé Hoře nacházeli spíše prvky probouzejícího se národního uvědomění a siláckých řečí, jak po odtržení od většího (desetimilionového) souseda udělají z „krásné, hrdé a přírodně i lidsky bohaté Černé Hory druhé Švýcarsko“. Státní televize vysílá národní písně a líbezné pohledy na tatranské, pardon, černohorské štíty.Přitom realita země, která prohlašuje turistiku jako zdroj svého budoucího bohatství je taková, že opravdu překrásné pobřeží nemá téměř žádnou infrastrukturu v požadovaném standardu a sezóna proto trvá pouze dva měsíce. A pobřeží je dostupné pro evropské turisty pouze letadlem, protože jenom cesta autem přes Chorvatsko je dalších jedenáct hodin jízdy. Černá Hora se deklaruje jako ekologická země, což je sice možné, protože většina průmyslu zbankrotovala a nevyrábí. Kontrastuje s tím však velké znečištění komunálním odpadem na březích řek, ve městech i ve volné přírodě. I přes nabízející se 30ti procentní nezaměstnanost nikdo odpadky nesbírá.Opravdové a jediné pozitivum, které lze v dnešní Černé Hoře najít je krása její ženské populace. Češi to zjistili již v minulém století a tak na černohorské pobřeží usilovně jezdí. A krásné černohorky opravdu stojí za to.
Tomáš Jirsa, volební pozorovatel Rady Evropy v Černé Hoře,Starosta Hluboké nad Vltavou