• CHUTNÁ HEZKY. JIHOČESKY Zemědělství by nemělo plnit pouze funkci dotacemi živeného "pečovatele" o krajinu, ale mělo by živit místní obyvatele. Proto podporuji jihočeské potraviny a projekt “Chutná hezky. Jihočesky”. Snažím se pomáhat také konkrétním výrobcům, jako je třeba Lihovar Poněšice. A hlavně jihočeské potraviny jím — tuto podporu našim potravinám můžeme poskytovat všichni.

    více »
  • VE SPOLCÍCH MAJÍ LIDÉ K SOBĚ BLÍŽ Spolky jsou nedílnou součástí života každé obce. Ve spolcích mají lidé k sobě blíž a přirozeně se tam řeší všechny problémy obce. Proto spolky dlouhodobě podporuji, stejně jako pomáhám starostům. Kolegové mi zavolají, když něco potřebují, ať už se to týká rozvoje obce, financí nebo jednání s úřady. Jako ocenění své práce vnímám oficiální podporu Svazu obcí NP Šumava a Svazku Lipenských obcí.

    více »
  • ZA ZELENOU ŠUMAVU Na Šumavě jde o ochranu přírody, ale i o zaměstnanost, rozvoj regionu, turistický ruch a odkaz budoucím generacím. Bojuji za “zelenou Šumavu”, aby lesy zůstaly zelené a hluboké a ne, aby uschly jako důsledek šířící se kůrovcové kalamity a snahy aktivistů z Hnutí Duha zavést zde tzv. divočinu, která právě k masivnímu usychání lesa vede. A to přesto, že “zelenou Šumavu” chce veřejnost, starostové, rada národního parku i astupitelstva Plzeňského a Jihočeského kraje.

    více »
  • NE KVÓTÁM! CHRÁNIT HRANICE Byl jsem jeden z prvních politiků, který otevřeně mluvil o problému nelegální migrace. A jsem jeden z mála, který to viděl na vlastní oči. Evropa se dnes nachází v největším ohrožení od konce druhé světové války. Co s tím? Dodržovat mezinárodní úmluvy. Uprchlík má právo žádat o azyl, ale je na dané zemi, jestli mu ho udělí. Žádné kvóty! A především začít chránit hranice. Musíme posílit armádu a její rozpočet. Proto opět navrhnu změnu ústavního zákona o navýšení rozpočtu armády z 1% na 2%.

    více »
  • TRADIČNÍ SYMBOLY NAŠÍ KRAJINY Křížky a kapličky jsou trvalé symboly naší krajiny. Jsou důležité pro každého, kdo je tady doma. Když jsem se stal senátorem, navrhl jsem Jihočeskému kraji program “oprav drobné krajinné architektury”, do nějž každoročně vkládá prostředky jak kraj, tak JE Temelín. Z posledních opravených mohu zmínit návesní kapli v Malovicích, kapličku v Rožmitále na Šumavě, Boží muka v Horním Dvořišti a Křeplicích nebo kaple v Trhových Svinech. Od roku 2005 bylo takto opraveno přes sto památek. Určitě v tom budu pokračovat i nadále.

    více »
«2020

V debatě o Číně řešíme hlavně české spory

K letošní české vyhrocené debatě o Číně přispěl podle mého názoru souběh několika faktorů. Celým světem odsouzený zásah bezpečnostních sil proti demonstrujícím v Hongkongu, zpráva BIS, která zařadila Čínu spolu s Ruskem mezi potenciálně nebezpečné země a výkazy práce firmy, která měla na základě objednávky společnosti HomeCredit racionalizovat debatu o Číně v Česku.

Pravděpodobně nejdůležitější vliv na tuto vnitropolitickou debatu však mají dvě okolnosti v životě nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Ten se po letech mlčení počátkem roku ve výroční zprávě skupiny PPF přihlásil ke konzervativním hodnotám a „normalitě“, aby poté ohlásil koupi nejsledovanější TV NOVA. Mediální domy ve vlastnictví Andreje Babiše a zejména Zdeňka Bakaly, dlouhodobě reprodukující názory svých majitelů, ihned spustily kanonádu obav, aby se Petr Kellner nepokoušel skrze své vlastnictví televizi NOVA ovlivňovat (sic!). K tomu všemu, v celé dnešní české debatě o Číně je skryto polistopadové politické dědictví. Václav Havel svým prvním pozváním dalajlámy do Československa otevřel dodnes trvající symbolickou podporu nezávislosti Tibetu proti komunistické totalitě. Z Číny se tak stala berlička, která umožňuje kohokoliv, kdo jakkoli spolupracuje s Čínou, označit za prokomunistického či pročínského agenta. (Pozn. ostatně, to samé platí o Rusku). V českých podmínkách se to mnohdy projevuje jako odpor proti prezidentu Zemanovi, někdy až karikaturně, když Miroslav Kalousek kráčí na protizemanovskou demonstraci na Hradčanské náměstí s vlající tibetskou vlajkou. Součástí tohoto politického dědictví je také fakt, že Zdeněk Bakala, prezidentem Zemanem několikrát veřejně označený jako největší polistopadový tunelář, je dlouholetým financiérem Knihovny Václava Havla. Naopak, Petr Kellner, s korektním vztahem s prezidentem Zemanem a čistou podnikatelskou historií, financuje Institut Václava Klause. Prostor pro vnitropolitický souboj je tak poměrně přesně vykolíkován.

Vzhledem k tomuto historickému dělení společnosti byla před několika lety návštěva čínského prezidenta v Praze liberálně-progresivistickou částí veřejnosti pojata jako demonstrace proti prezidentu Zemanovi a za nezávislost Tibetu. K vyhrocení situace tehdy zcela jistě také přispěla aktivita v Česku žijících Číňanů, resp. čínské ambasády, která nechala v komunistickém stylu vyzdobit čínskými vlajkami cestu od letiště na Pražský hrad. Zatímco čínského prezidenta např. britská královna vozila ve zlatém kočáře, v Čechách se aktivisté s tibetskými vlajkami připoutávali ke sloupům veřejného osvětlení. Nedivme se, že čínská ambasáda tyto vnitropolitické pohnutky těžko identifikuje a někdy musí mít pocit, že se schyluje k vyhlášení války Číně.

Současná debata je tak, vzhledem k výše uvedenému, mnohdy spíše než o Číně vnitropolitickým a velkobyznysovým sporem. Za loňský rok jsme dovezli od Číňanů zboží za cca 568 miliard korun. Naopak, do Číny jsme vyvezli pouze za 56 miliard, tedy desetkrát méně. Doba, kdy Čína kopírovala naše výrobky je dávno pryč, naopak, v některých segmentech, zejména v informačních technologiích, nás o mnoho let předběhla. Kdyby někdo myslel vyhrocení sporu s Čínou opravdu vážně, musel by ze všeho nejdříve vyhlásit bojkot nákupu čínského zboží, což je skoro nemožné realizovat: obchodní domy jsou plné zboží vyrobeného v Číně. Dá se říct, že naše, evropská, resp., světová spotřeba financuje čínský zázrak, včetně jeho negativ.

Zaujala mne věta bývalého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že se v „Číně jedná o jinou kulturu, možná o jinou civilizaci“ (PRÁVO 21.12.). Naší demokratickou euroatlantickou civilizaci opravdu nelze s čínskou společností srovnávat. Ale přece, když Katalánsko usilovalo o samostatnost, španělské soudy poslaly představitele katalánské vlády na deset let do vězení a předseda vlády Puigdemont dostal v Bruselu, resp. v Belgii politický azyl (!). Když se chce odtrhnout od Číny, kterou tvoří cca 50 národností, muslimská provincie Sin-ťiang (Xinjiang), Čína nezná slitování, resp. uplatňuje tresty podle svých civilizačních zvyklostí. To, co ale v českých veřejnoprávních médiích chybí, jsou informace o teroristických útocích a bombových atentátech na čínské státní cíle, kterými někteří zradikalizovaní Ujguři prosazují svůj sen o samostatném islámském státě. Podnikat v současné Číně je zcela jistě složitá věc. Na jednu stranu je Čína centrálně řízena komunistickou stranou, na druhou stranu praktikuje největší a nejtvrdší kapitalismus na světě. Díky centrálně řízenému komunistickému aparátu má stát na ekonomiku vliv. Nejen, že uplatňuje řadu celních a ochranářských opatření, ale když čínské zpravodajské složky požádají jakoukoli firmu o informace, nelze je neposkytnout. Proto je potřeba souhlasit s tím, že by naše klíčová státní infrastruktura neměla být provozována pomocí čínských technologických firem.

Zároveň je ale potřeba podporovat ty české společnosti, které v Číně dokázaly uspět. Nejen prezident Zeman, ale naprostá většina evropských lídrů své firmy komunikací s vedením Číny podporuje. Evropská unie i Česká republika dlouhodobě respektují politiku „jedné Číny“, m.j. také proto, že si uvědomujeme, jakou geopolitickou katastrofu by mohl znamenat rozpad či chaos v Číně. Zatímco již několik generací v Evropě si užívá dostatku a hojnosti, ještě minulá generace Číňanů měla většinově misku rýže k jídlu denně. Bohatnutí Číny, resp. bohatnutí obyvatel Číny, si zcela jistě vyžádá v této zemi zlepšení životních podmínek, možná i nějakou formu čínské demokratizace. Uřídit jeden a půl miliardy lidí v takto překotném rozvoji není jednoduché. Sledujme pečlivě dění v Číně, mluvme s nimi, říkejme jim, co si myslíme. Zvažujme však míru tlaku na prosazování naší demokracie, všichni vidíme, jak (ne)dopadla naše podpora demokratizace arabského světa. A vyhrocenou vnitropolitickou diskusí neházejme klacky pod nohy českým podnikatelům obchodujícím s Čínou, a tím rozhodně nemyslím pouze Petra Kellnera.

Deník PRÁVO, 3. 1. 2020