Odcházení Ursuly von der Leyenové
V okamžiku, kdy Donald Trup ohlásil jednání k ukončení války na Ukrajině, ozvala se Evropská komise, že „Evropská unie musí sedět u jednacího stolu“. Poté ale nastalo dlouhé mlčení o tom, který politik by u toho stolu měl sedět. Nepřekvapivě, von der Leyenová sama sebe nenominovala a nenavrhl ji ani nikdo jiný. Myslím, že Ursula von der Leyenová sama ví, že to ona být nemůže. A bohužel, nikoho jiného ke stolu s Trumpem, Putinem a Zelenským EU prostě nemá.
Od doby zvolení Donalda Trumpa, nejméně však od jeho inaugurace 20. ledna, se ví, že hodlá uvalit cla na zboží z Evropské unie. Komisař Šefčovič prý jednal v USA, ale cla si drží Trump blízko u sebe a do jeho blízkosti se komisař prostě nedostal. Cla byla ohlášena. Prezident Trump zároveň ohlásil, že je ochoten o clech jednat. Předsedkyně von der Leyenová kromě slovních prohlášení, že „budeme jednotní v odvetných opatřeních“ zatím neavizovala, že by se chtěla s prezidentem Trumpem setkat a o clech jednat.
Válka na Ukrajině probíhá třetím rokem, ale teprve po varování některých spolupracovníků prezidenta Trumpa, že nebudou-li evropské státy NATO plnit své závazky, by mohly USA své členství přehodnotit, si Komise v čele s Ursulou von der Leyenovou uvědomila, že se Evropa nedokáže sama bránit. Výsledkem následujících chaotických týdnů jsou schválené společné dluhy na obranu, urychlení Green Dealu, které (to urychlení) přinese prosperitu, a vzkaz do USA, že si vše pro obranu budeme v EU vyrábět sami. Spolu s prohlášeními některých evropských představitelů, že nebudou kupovat americké zbraně, jde skoro o provokaci. Rychle jsme zapomněli, že USA vynakládají na vojenský výzkum 12x více než Evropa a dosud financují 75 % provozu NATO.
Předsedkyně von der Leyenová byla zvolena na doporučení tehdy silné německé kancléřky Angely Merkelové. Ani v pamětech kancléřky nenajdeme odpověď na to, zda si von der Leyenové skutečně vážila jako schopné političky, nebo ji spíš chtěla elegantně odstranit z postu ministryně obrany. Z důvodu několika zásadních, ale chybných rozhodnutí kancléřky, jako vpustit do Německa miliony ilegálních migrantů z arabského světa či postavit německou Energiewende na spolupráci s Ruskem, nemohou dnes v Německu Merkelové „přijít na jméno“. Nominace von der Leyenové bude pravděpodobně v budoucnu hodnocena jako další chybný krok. Dnes je více než zřejmé, že předsedkyně von der Leyenová není partnerem pro jednání s prezidentem Trumpem. Pod jejím vedením se z Green Dealu vytvořilo nové evropské náboženství a radikální dekarbonizace stahuje evropský průmysl do nekonkurenceschopnosti. Mnoho evropských politiků si tuto skutečnost uvědomuje, ale von der Leyenová nemůže couvnout. Evropě chybí silný lídr.
Vyšlo v Deníku Právo dne 8. 4. 2025