«2018»

Záměr ochrany tetřeva na Šumavě vyvolá další kůrovcovou kalamitu

Celou republiku sužuje sucho a kůrovcová kalamita. Zatímco ve většině lesů je působení kůrovce vnímáno jako zmar, v Národním parku Šumava byl kůrovec od dob ministra Martina Bursíka vnímán jako lékař lesa a kůrovcové kalamity byly ve smrkových monokulturách v rámci instalování „divočiny“ a „bezzásahovosti“ záměrně vyvolávány.

Šokové zničení vzrostlých lesů, na Pramenech Vltavy až 600 let starých, je vykládáno jako „zakládaní nových pralesů“ a „ochrana přírodních procesů“. Zatímco v celé ČR se snaží lesníci kůrovcovou kalamitu zastavit, na Šumavě jdeme opačným směrem,

Správa NP Šumava oznámila podle § 106 zák. č. 100/2001Sb. záměr „Postupu proti kůrovcům s ohledem na území výskytu populace tetřeva hlušce.“ V příloze tohoto záměru je možné nalézt velikost území, kterého se záměr týká. Pokud tento matematický model porovnáme s jakýmkoliv známým modelem zonace či dílčích ploch, pak je jasné, že převyšuje 51% plánovaného území nejvíce chráněné zóny. Ze záměru pak vyplývá, že dojde k další devastaci lesů, protože se rozšíří ještě více plochy, kde se nebude zasahovat proti kůrovcům. Spolu s již vymezenými bezzásahovými plochami by se pak zamezilo zásahům proti kůrovcům na cca 75% plochy šumavského lesa.

Záměr zvýšené ochrany tetřeva přichází v době, kdy zažíváme další rok prohlubujícího se sucha. Na takto přísnou ochranu tetřeva mají jiný názor i v sousedním bavorském parku. Na jihu Čech nenateklo mnoho rybníků, v celé republice se rozmáhá kůrovec a hrozí požáry, apokalypsu vidíme v Řecku a Kalifornii. Sucha pramení ze špatného hospodaření s vodou a vegetací v krajině. Víme, že předchozí civilizace vyschly a my si počínáme podobně. Šumava je oblastí přirozené akumulace vod a měla by vodu zadržovat, ale i zde na mnoha místech potoky vyschly, protože v suchém lese je takové horko, že se zde ani voda neudrží.

Nevěřme propagandistickým článkům o tom, jak se les na Šumavě sám obnovuje. Někde ano, ale na tisících hektarech zůstává poušť a buřeň. Uschlý les na Šumavě má v těchto dnech za slunného počasí i o 20 stupňů vyšší povrchovou teplotu nežli má les živý. Od uschlého lesa, od sluncem ohřátých suchých kmenů se ohřívá vzduch a odnáší ze Šumavy pryč vodní páru. Voda, která chybí v lese, ve studních, neodtekla řekami, odešla s ohřátým vzduchem.

Je známou skutečností, že jen živý les zadrží dešťové srážky, drží se nad ním mlha a mraky a snižuje se tak průnik slunečního záření. Vzrostlý les na Šumavě vyčesával několik set milimetrů horizontálních srážek ročně, uschlý les to nedokáže, naopak urychluje ztráty vody. Záměr Správy NPŠ podporovaný ekologickými aktivisty a aktivistickými vědci je společensky nebezpečný.

Rozšiřovat v dnešní situaci bezzásahové zóny, tedy rozmnožovat dále kůrovce a hubit vzrostlý les je naprostým šílenstvím, které nás všechny připraví o tolik potřebnou vodu.

Prachatický deník, 3. 8. 2018